historie kapely
Jak to všechno
začalo...
Vše začalo v listopadu 1989. Vlastně ještě o rok dříve, kdy po sobě začali pokukovat místní hospodští drnkálisté na parodie čehosi, čemu by se dnes jen těžko řeklo kytara, za přibrumlávání hory lepené překližky čímsi předrátované, v čem by jen zkušený luštitel hlavolamů mohl hledat kontrabas a foukálisté na zrezivělé potrubí, v kterém by dodnes harmoniku nikdo nepoznal. Zatím osamoceni, tito hráči posedávali v koutcích místních restaurací a rušili hlukem dědečky poklidně popíjející pivo. V hlavách jim však neodvratně zrál nápad: „což takhle založit kapelu“. Slovo dalo slovo a přešlo v činy. Začaly zkoušky a selekce. Bylo zahájeno velmi těžké, drahé a složité výběrové řízení, kdy uchazeč musel splnit 1 základní kritérium. Kdo po 12 pivech zmáčkne 1 jakýkoliv akord, je přijat. No a kapela byla na světě.
Ještě dát dohromady repertoár, sehnat zvukovou aparaturu, dostat povolení kulturní komise okresního národního výboru a může se začít.
Kde jsme vzali mistra zvuku?
S aparaturou to šlo celkem snadno. V místním Kulturním domě se našly zbytky aparatury, po tenkrát již slavné skupině Farmáři a místní kulturní referent pan Povolný zvaný též „MIGROFÓN“ byl vzniku nové kapely celkem nakloněn. Aparatura se trošku zdrátovala dohromady a začalo se zkoušet. Zvukaře dělal kdo zrovna přišel a měl ruce a uši, což nebylo pro kapelu zrovna přínosem. Na jedné takové zkoušce dostal Rosťa Dufek mezi 12. a 13. pivem nápad: „Klucí mám bráchu, kterej dělal kdysi diskotéky. Já se ho zeptám, jestli by nám toho zvukaře nedělal“. No a tak Rosťa vyrazil za svým bráchou Lubošem. Koupili nějakej ten džbáneček a mezi 14. a 15. (nebo mezi 15. a 16.pivem) – zde se prameny liší – Rosťa povídá: „Hhhelle bbbrácho ttak sme založili kappelu a ttty nnám děláš zvukaře“. No a tak za obrovské radosti své manželky(byl tenkráte půl roku ženat), nastoupil Luboš Dufek ke kapele.
A co teprv
bubeníka?
„Klucí ještě by to chtělo bicí“ prohlásil na jedné zkoušce tehdejší kapelník Jirka Mezera. No a následovala výprava za tenkrát již proslulým Farmářským bubeníkem Jirkou Adamcem starším. Ten přišel na několik zkoušek a jednoho dne povídá: „Chlapci já se vám na to můžu vysrat. Dvě kapely najednou já nezvládnu, ale mám kluka, sice mu ještě není 15, ale taky hraje na bicí a je fakt dobrej“. A tak nastoupil Jirka Adamec mladší ke kapele. Poslouchal tenkrát bůh ví co a z country písniček neznal ani jedinou. Při dotazech cože je to za písničku, reagoval celkem slušně na povely: polka, fofrpolka a polka jako prase. Teď už zbýval jen vymyslet název kapely a mohlo se jít k přehrávkám.
Vybrat jméno?
Bída s nouzí!
No jo jenže vymyslet název to není jen tak, zvlášť když na to má každej svůj názor. A tak padaly roztodivné návrhy. Anglické tenkrát nepřipadaly v úvahu, protože venku ještě zuřil socialismus a tak jsme tvarovali češtinu jak jen to šlo. Takhle to nikam nevede řekl kdosi uprostřed debaty, pojďte si dát název podle nějaké písničky, kterou hrajeme a která je pro nás typická. Nastalo ticho a po hlubokém zamyšlení zhruba 2 piv, prohlásil kapelník: ,,Jak to tak poslouchám, tak nás může reprezentovat pouze jedna písnička „Bída s nouzí“. Nastal všeobecný smích. Už vidím jak každej bude chtít Bídu s nouzí, podotkl kdosi. No jo to je blbost, říkali všichni. Tak co to zkrátit a použít jenom počáteční písmena B.S.N. ,,To je taky blbý‘‘ řekl Rosťa. ,,Jak to budou lidi říkat? Přijelo k nám BÉ ES EN.‘‘ ,,Kdepak‘‘ odporovali všichni. Lidi taky neříkaj přijel k nám Grafit nebo Projekt. Říkaj přijeli Grafiti nebo hrajou Projekti a tak budou říkat, dneska hrajou BESONI. No jo BESONI, to je docela dobrý, ale co to je? No a country to taky moc nezní. No tak tam přidáme ještě jedno ,,S‘‘ ať to zní americky a bude to. A jelikož hospoda právě zavírala a tudíž zkouška byla násilně rozpuštěna, tak při názvu už zůstalo.
První hraní
Bessoní
Byl rok 1989 , ve společnosti to vřelo, vše se chystalo ke změně režimu a parta muzikantů pod názvem BESSONI se připravovala na ,,přehrávky‘‘, aby konečně mohla začít veřejně vystupovat. Přehrávky se už blížily , měly být koncem listopadu , když tu přišla nečekaná nabídka od místního kulturního referenta: ,,Klucí, nechcete si to zkusit na veřejnosti?‘‘ ,,No jó, když my ještě nemáme přehrávky a to je o kriminál‘‘ zněla zklamaná odpověď. Přehrávky na to nejsou potřeba, bylo by to na slavnostním shromáždění, při příležitosti zahájení měsíce československo-sovětského přátelství. ,,Já na to nikoho nemůžu sehnat‘‘. No a tak se poprvé mohla veřejnost zaposlouchat do libých tónů písně Bída s nouzí v podání kapely BESSONI.
Zlatá
devadesátá
No a pak nastaly listopadové události, změny ve společnosti, přehrávky už nebyly potřeba a tak se ,, prima parta mladejch lidí‘‘ mohla vrhnout do víru showbusinesu. S vizí snadno vydělaných velkých peněz se vrhly do shánění kšeftů. Výdělky byly tenkrát opravdu veliké.Pohybovaly se v rozmezí mezi 170,- a 560,- Kčs za jeden odehraný večer. I tak kapela tímto způsobem naspořila do 27.2.1990 5860,-Kčs. Ten večer přišel Luboš Dufek na zkoušku s ohromující zprávou: ,,Klucí, mám známého v rakovnický kapele Brutus a ty právě obměňujou aparaturu,no a tu starou by za dvanáct litrů prodali‘‘. A tehdy nastala velká kapelní sbírka. Všichni členové kapely dali ze svých úspor 700,-Kčs a spěchalo se do Rakovníka pro aparaturu. Jelo se špičkovým vozem Š1203, jehož šťastným majitelem se tenkrát stal Jirka Mezera. Již při cestě z Rakovníka,kdy nešla zařadit jiná rychlost než 2 se dalo předjímat, že s tímto vozem zažijeme mnoho veselých historek.
Namátkou můžu jmenovat:
– přejetej gril při čerčanských slavnostech na návsi
– spadnutí do výkopu u Paluby a následné vyprošťování jeřábem
– upadlé přední kolo při cestě do Mokré Lhoty
– vzplanutí pravé přední sedačky od vajgla jistého člena kapely, kterou se nepodařilo uhasit ani po výzvě onoho člena (slušně řečeno) ,,močte chlapci‘‘ a vyprázdnění močového měchýře postiženého (jelikož ostatním se nechtělo)
– a poslední velkou službu udělala, když se při cestě z Českých Budějovic přidřel motor a víc než na 1 to nejelo.
Tak to byl rok 1990, který byl plný nadšení a nabitý událostmi. Do kapely nastoupila 1. zpěvačka Věra , tehdejší Rosťova manželka. Ani rok 1991 nebyl chudý na události. Těhotenské břicho zpěvačky Věry Dufkové se již nemohlo vejít za mikrofon a tak nastupuje v pořadí 2. zpěvačka Vladana Doubková. Největší událost v kapele však nastane 31. Března kdy se během countrybálu v Kalištích u Humpolce narodí manželům Dufkovým současný sólový kytarista Michal Dufek.
Jedna změna
za druhou
V roce 1992 nastal první vážný problém. Bubeník Jiří Adamec dostává povolávací rozkaz a odchází na vojnu , plnit nejčestnější službu vlasti. Kapela však vyřešila tento problém s lehkostí sobě vlastní. Pozvala na zkoušku svého kamaráda Mirka Musila, zvaného ,,Sandál‘‘, dala mu rychlokurz na pionýrský bubínek a již za týden jsme zase kralovali v hitparádách.
Rok 1993 byl opět rokem velkých změn. Odchází zpěvačka Vlaďka Doubková a na vyprázdněné místo se opět navrací Věra Dufková. K další změně dochází odchodem Jirky Mezery za prací do Německa. Na jeho místo za foukací harmoniku nastupuje Petr Škvor. Jirka Mezera se občas vrací na víkendy domů a tak má někdy kapela 2 harmonikáře, což se podepsalo i na písni Oranžovej expres,kde se oba velmi vyřádí.
Personální změny se udály i v roce 1994, kdy z rodinných důvodů odchází Pavel Norek a v roli basisty a zpěváka nastupuje Pavel strýček Petera.
V roce 1995 se v kapele Bessoni odehrál velký třesk. Odchází Věra Dufková a o několik týdnů později nastupují k Bessonům hned 2 zpěvačky. Alenka Adamcová a za krátký čas Lucka Procházková.
V roce 1996 odchází Pavel Havelka a na jeho místo nastupuje Karel Heideinreich, zvaný též šílený Fridrich. Tento rok se ještě vyznačuje dalším milníkem v dějinách kapely. Dochází zde k prvním pokusům o vlastní tvorbu. Kapela se však věnuje převážně zkouškové činnosti, takže přední příčky hitparád jsou pro tento rok neobsazeny. Ovšem to v roce 1997 sklízí kapela plody své píle a natáčí ve studiu Česká muzika (tehdy ještě Aplaus), daleko před Evou a Vaškem své 1. CD. Studio se nachází v roztomilé vesničce Křenovice – Dubné. Kdo by tam chtěl jet, tak až přijedete do Českých Budějovic, za hajnym doprava a za chvíli jste tam. Významný podíl na tomto CD má nový špičkový kytarista a profesionální zvukař Richard Tomíček, kterého kapela v závěru natáčení vyměnila za šíleného Fridricha, jehož šílenství v té době dostoupilo vrcholu.
Slavný
přelom
tisíciletí
A pak přichází rok 1998, kdy se kapela vyhřívá ve světle slávy a popularity jehož vrcholem je křest CD v restauraci na Pyšelce. Kmotrou CD se uvolila být výborná country zpěvačka Šárka Rezková.
Koncem roku 1999 v restauraci na Pyšelce oslavila kapela desetileté výročí a tím vznikla nová tradice Vánoční besídky na Pyšelce. Rok 2000 plynul v poklidných vodách country music.
V roce 2001 odchází Richard Tomíček a nastupuje za něj Lukáš Krammermeier zvaný též Mezulán.
Rok 2002 byl opět rokem personálních změn, výuky nových znalostí a tvorby uměleckých děl. Přichází nový kytarista Marián Balata a kapela Bessoni se se spřátelenou kapelou Netto zúčastní oslavy 40tých narozenin kamaráda Richarda Tomíčka. Jako dar je mu předána umělecky vyzdobená popelnice. Tento dar sklidí velký úspěch a na oplátku se kapela smí zúčastnit výuky ,,tůňky‘‘. Výuka spočívá v tom, že vyučující žáka chytne za nohy a ruce, zacpe mu nos a do úst mu nasadí odzátkovanou láhev s minimálně 40ti procentní lihovinou. Silvestr tohoto roku se odehrává na Pyšelce a je poznamenán odchodem zvukaře Luboše Dufka z kapely. A dostáváme se do roku 2003. Za mixážní pult usedá bývalý zvukař skupiny Farmáři Vlasta Hubička zvaný též Kačaba a kapela slaví návrat ztraceného basisty Pavla Norka.
Naše "moderní"
historie
V roce 2004 se koná v čerčanském kulturáku velkolepá oslava 15.narozenin kapely Bessoni. K tomuto dni odchází zpěvačka a kytarista Alenka a Majk Balatovi. Kytarista je na konci roku nahrazen sólákem Jirkou Švehlou, nyní právníkem – skorodoktorem,zvaným též „Doktor Zpocený“.:))
V roce 2005 snižuje kapela svůj věkový průměr, když přijímá do svých řad novou zpěvačku, mladičkou Adélku Adamcovou. Ta ihned přejímá písně po sestře Alence.
Rok 2006 přinesl Bessonům hlavní výhru ( 100 piv a CD ) na festivalu Country a folk radia OK – Vochtánka 2006 a Adélka profesionalizuje svůj hlas u lektorky zpěvu Markéty Patrasové.
V roce 2007 rozšiřuuje kapelní repertoár Adéla Adamcová písní Vnímám ( Love hurts ) za doprovodu kytaristy Jirky Švehly.
V roce 2008 dochází k dalšímu brutálnímu snížení věkového průměru kapely a sice tím, že neuvěřitelné se stává skutečností a do kapely nastupuje sólový kytarista o kterém jsem se zmiňoval v roce 1991 jako o kapelním novorozenci. Dámy a pánové v tomto roce se stává plnoprávným členem kapely Bessoni Michal Dufek.
V roce 2009 kapela slaví 20 let. Byl to rok vzpomínání, bilancování a hlavně oslav. A ke dni oslavy 15.8. požádal také o svůj comeback za mixážní pult Luboš Dufek.
No a v roce 2018 odchází na mateřskou dovolenou zpěvačka Adélka a po letech se opět vrací Alenka. Ještě, že kapelník a bubeník v jedné osobě má dvě sestry. 😀
A máme rok 2019 a světe div se, kapela tento rok slaví 30 let. Svou oslavu naplánovala na den 9.11., protože tehdy bylo její první vystoupení právě v tyto dny, při oslavách měsíce československo – sovětského přátelství.
Po odchodu Rosti Dufka z kapely na jeho místo velice úspěšně nastoupil Ondra Vyskočil a tak nějak až do roku 2024 jsme si tak pluli a hezky si hráli. Bohužel dalšího Dufka ( a to Michala ) napadlo, že nás též opustí. Což nás moc mrzí. Vždyť jsme ho taky řádně před lety zapili. 😀 No a taky už nebude v kapele předufkováno. Takže na post prvního kytaristy se nám vyhoupl Ondra. Jak je ten život muzikantský ale barevný, co?
Rok 2024 nám přináší další oslavu. Zase máme narozeniny, tentokrát půlkulaté. Je nám 35 let. A opět nám to vyšlo na datum 9.listopadu.
Závěrem lze dodat, že jsme prima parta mladých lidí, kterou těžko něco porazí !
Jirka Mezera
Jirka Adamec
Luboš Dufek
Alenka Balatová
Michal Dufek
Pavel Mezera
Pavel Norek
